ALJAŠKA DO ZEMĚ MEDVĚDŮ

Abych pravdu řekla, nevím kde začít. Těch zážitků bylo tolik a všechny bych vám chtěla vyprávět. To samozřejmě není možný, takže si to nechám k pivku a na workshopy :-)

Strašně jsem se na tenhle výlet těšila a předcházelo mu spousta plánování. Aljaška nás obdarovala krásnými polárními zářemi, přímo dechberoucí přírodou okořeněnou podzimní barevnou paletou, jakou jsem ještě neviděla. Ale nejintenzivněji na mě zapůsobil pobyt v divočině s medvědy. Nerada to říkám, ale my tady v Evropě nemáme ani tušení, jak vypadá divoká příroda.

Ohromný medvěd grizzly známý také jako medvěd hnědý.

Jakkoliv nejsem bůhví jaký nadšenec Ameriky, tohle jim prostě musím přiznat. Nádherná, divoká, nespoutaná příroda, která ve vás nechá vzpomínky na celý život. Můžete se tam ponořit do přírody tak hluboko, jak to dovolují vaše touhy a schopnosti (případně finance). Samozřejmě musíte dodržovat jistá pravidla, (kvůli bezpečnosti vaší i zvířat), ale nikdo vám neporoučí, kde si smíte postavit stan, nebo rozdělat oheň. Jaksi se předpokládá, že se k přírodě a ostatním tvorům umíte chovat. A co nevíte, si předem zjistíte. Například, že po sobě nesmíte v divočině nechat žádný odpad, ani záchodový papír, i ten se odnáší zpět. Co si přinesete, to si odnesete.

Medvědi jsou na vrcholu potravního řetězce a mají takovou sílu, že v podstatě nemají přirozeného nepřítele. Na Aljašce je rozdíl mezi přílivem a odlivem jeden z největších na světě a voda krásně doplňuje fotky s medvědy.

Tohle letadélko nás zavezlo přímo k medvědům.

Tak úvod bychom měli a šupem na medvědy.

Přistáváme plovákovým letadlem přímo na břehu řeky jednoho z národních parků v Aljašce. Už jen let tímto letadlem je zážitek. Musíme předem zvážit nejen sebe, ale i veškerou batožinu a podle toho se pak vyvažuje celé letadlo. Je logické, že i váha batohů je omezena. Z úcty ke zvířatům a zachování skoro nulového turistického ruchu, zde nebudu uvádět přesné názvy řek a zálivů.

Sotva vytaháme harampádí z letadla, v dálce vidíme první medvědy. Je to krásné, ale nadšení z toho, že jsem konečně tady, brzdí mé obavy, jak to tu ve zdraví přežiju. Všude samej medvěd. Začínám se těch medvědů trochu bát, jsou to ohromné kolosy, i když jsou od nás dobrých 300 metrů. Mé obavy pomalu rozptýlí školení, jak se v parku chovat, kde skladovat jídlo a co hlavně nedělat.

Konečně jsem tady, v zemi medvědů.

Takže, jaké jsou hlavní tři zásady v zemi medvědů?

Samozřejmě bavím se o těch divokých, ne o těch, co vybírají popelnice v jedné nejmenované zemi.

1. Nikdy neutíkejte. Jak jsem se sama přesvědčila, medvěd je mnohem rychlejší, než očekáváte (i když je ve vodě) a jednoduše mu nikdy neutečete. Akorát ho vyplašíte a vzbudíte v něm dojem kořisti. Takže nejhlavnější zásada – nikdy neutíkat. Medvěd nemá potřebu vás hned zakousnout, pokud má dost přirozené potravy a prostředí, bývá jen zvědavý a rád testuje blízkost jiných tvorů.

2. Žádné jídlo volně v batohu . Jídlo v divočině se skladuje v pachu odolných krabicích, nesmíte ho mít ani ve stanu. V kempech jsou úschovny jídla a harampádí (povalující se stativ je zábava pro medvěda, ale o to nestojíte). Jídlo lze nechávat také v autě. Medvěd může cítit až na 3 kilometry. My se stravovali v rámci elektrického ohradníku.

3. Medvědi nesnáší překvapení, takže je fajn na sebe upozornit předem. Nemusí vám zrovna non-stop cinkat rolnička, ale mluvení (ne řvaní), šustění, nebo občasné zpívání, jsou na místě. Pokud o vás medvěd ví předem, vyhýbáte se momentu překvapení na obou stranách. A jestli si myslíte, že medvěda uslyšíte, nebo uvidíte dostatečně předem, tak vás zklamu. Umí být téměř neslyšný. Stalo se nám, že jsme medvěda zahlédli v houští, byl max. 10 metrů od nás, ale slyšet nebyl ani trochu. Asi čekal, co uděláme. No, co bychom udělali, zklidnili přicházející paniku, otočili se a pomalu odešli.

Každý medvěd má svůj jedinečný charakter. Denně mě fascinovali jejich výrazy obličeje, mimika a chování, které jsou nám lidem tolik podobné.

Medvědy fotíme už první den. Je to krásné, adrenalinové a nezapomenutelné. Jsme tady ve stanu několik dní. Nechtěla jsem fotit medvědy tak, že někde „vyskákáme“ z letadla, odvlečou nás k medvědům, nacvakáme za tři hodiny tisíce fotek, uděláme selfíčka a zase zmizíme. Chci poznat medvědy ve svém přirozeném prostředí, pochopit jejich chování, přiblížit se k nim opakovaně. Užít si ty chvíle kdy se mi podívá do foťáku a pak si klidně odejde svou cestou. Vidět je při západu slunce, vidět je usínat, honit se za lososy, nebo jen tak lelkovat a čekat. Až poté se na přírodu napojím, najdu vnitřní klid, a to pak promítám i do svých fotek. Samozřejmě jsem ráda, že pak nějaké fotky prodám. Ale hlavně chci, aby z nich vyzařovalo kouzlo, které vypráví tenhle příběh, které nutí lidi se nad nimi zastavit a podívat se na ně znova.

Koupačka medvědů při západu slunce.

Po dvou dnech v divočině mám totálně vyčištěnou hlavu. Řeším jen medvědy, vodu, jídlo, teplo a sucho. Něco jako mobil, wifi, sprcha nebo postel, tady nedává smysl. V takové divočině vznikají i hluboká přátelství. Žádná společná instantní happy selfíčka, ale v prostředí, kde jste mimo svou komfortní zónu, tak trochu spoléháte jeden na druhého. A přicházejí tady ke slovu skutečné lidské hodnoty, jako ohleduplnost, pomoc a respekt k druhému, kamarádství bez ohledu na to, co mi to přinese. Zkrátka hodnoty a zážitky, které se z našich pohodlných a uspěchaných životů pomalu vytrácí.

Ohromná velikost medvědů grizzly ve mně vyvolává úctu a bázeň až do posledního dne.

Medvědi mezi sebou často soupeří o výhodná území a samice.

A taky si svá dočasně vybojovaná místa rádi značkují.

Focení to bylo věru parádní, směs adrenalinu, touha po pěkné fotce a nádherná příroda, je silně návykové. Po několika neskutečných dnech nás opět nabere plovákové letadlo a letíme na další lokalitu. Mimochodem létání na Aljašce je docela cenový úlet, zpáteční let vyjde klidně přes 30 tisíc Kč. Ale jak říkám, peníze budou, my nebudem.

Lososi jsou základ medvědího jídelníčku. Medvědi během léta přiberou až 40% své hmotnosti.

Všechna bližší setkání byla založená na tom, že medvědi přišli k nám. My nikdy nešli až k nim. Lidé by neměli chodit do vzdáleností, které medvědům nevyhovují. Je to jejich země a my tu jsme jen na návštěvě. Máme pepřové spreje, abychom medvědy mohli zahnat, ale občas ze srandy říkám, že sprej by měl mít i medvěd, proti lidem, kteří se k němu chtějí hodně přiblížit.

Po návratu od medvědů mi konečně přijel ztracený kufr a nás čekaly krásné hory, samozřejmě polární záře, ale o tom zase někdy příště, teď už jen takové resumé a zamyšlení…

Kromě nádherné krajiny máme za sebou i úžasná setkání s medvědy. Odjíždím se smíšenými pocity. Na jedné straně jsou životní vzpomínky, na druhé straně obavy, jak dlouho tahle nádherná příroda vydrží odolávat lidské činnosti a chamtivosti. Aljaška je plná nerostného bohatství a tyto nenahraditelné ekosystémy jsou vážně ohroženy. Ne medvědy, ale lidmi. Koukat se na medvědy jako hrozící nebezpečí není nic, proti nebezpečí plynoucí z lidských činů.

Všichni chceme dům u lesa, přírodu milujeme, ale už dávno jí neumíme chránit. Na jednu stranu chceme bránit těžbě nerostných surovin, na druhé straně máme mobily, soláry, tablety, auta, které bez vzácných prvků a nerostných surovin nemůžou fungovat. Na Aljašce je v plánu stavět vrty a silnice přes důležité migrační trasy lososů a divoké zvěře. Medvěd může sníst za den až 20 lososů a může přibrat až 2 kg za den. Dokud budou na Aljašce lososi, budou tam i medvědi.

Ryby ovlivňují ekosystémy a potravní řetězce na celém světě. Mimochodem, podívejte se na film Seaspiracy (Netflix). Možná vás bude šokovat tak jako mě. A možná si už nedáte lososa z líhní, obzvlášť pokud ochutnáte toho divokého aljašského.

Najít balanc mezi potřebami lidí a přírodou je složité a já mám čím dál víc pocit, že to s námi jde z kopce. Navíc se staráme jen o vlastní píseček a leckdo řekne, že co se děje někde na Aljašce ho vážně nezajímá. Jistě, máme svých problémů dost. A každý ví, že víčka plastových lahví to nezachrání. Ale jen pokud změníme pohled a pochopíme, že jsme na celé planetě vzájemně propojeni, nás snad v budoucnosti může zachránit.

BTW: V září 2026 plánuji uspořádat na Aljašku foto worskhop. Takže pokud chcete bez závazku na waiting list a poslat pak informace přednostně, napište mi.

Pozorovat medvědy při barevném západu slunce byl neskutečný zážitek.

Nedám ti ani kousek.

Tomuhle fešákovi jsme říkali blonďák. Řekla bych, že místo lovení lososů by měl dělat modela :-)